Trampské osady S.T.O.B
Texty jsou převzaty z publikace "60 let TRAMPINGU NA BENEŠOVSKU 1984"
OSADA BECAJDA (zal. 1970)
"Mám v srdci osadu svou, jen tam bych chtěl žít......"
Osada Becajda je nejmladší trampskou osadou na Benešovsku. Byla založena v roce 1970. Původně chtěl parta mladých Benešáků, zakladatelů osady, stavět chaty v překrásném Údolí ticha.
Státní památková péče však toto údolí prohlásila za chráněnou oblastní přírodní reservaci - a tam MNV nám náhradou přidělil místa v hezkém údolí Blanice, kde nyní osada leží.
Začalo se stavět, chat přibývalo a za pár let vyrostla osada do dnešní podoby. Při kamarádských posezeních u Zoulů jsme dali nové osadě nynější název "Becajda", byl zvolen osadní výbor a jako šerif-předseda, kamarád Zdeněk Chrpa - Ezin.
Byli jsme přijati do kamarádského společenství ostatních benešovských osad a ta se i naše nová osada stala dalším členem velké trampské rodiny.
Jak léta plynula a řeky proud, tak také ubíhal a ubíhá i život na osadě. Pro sportovní vyžití členů osady bylo vybudováno hřiště na malou kopanou a dvě volejbalová hřiště. Populárním se stal nohejbalový turnaj každoročně osadou pořádaný.
Úzká spolupráce s národním výborem a kamarádské styky a ostatními spřátelenými osadami na Benešovsku, jsou zárukou, že osada Becajda zůstane i pro budoucnost místem kamarádského života všech jejich osadníků.
OSADA MĚSÍČNÍ ÚDOLÍ (1924)
"Vše tone v tmách a život kolem ztich´......"
Koncem roku 1923 přijela za Poříčí nad Sázavou, ke břehům Konopišťského potoka, parta mladých lidí z Holešovic a Vršovic. V krátké době se obě tyto party spřátelily a spojily, a na jaře roku 1924 vyrostly na Konopišťském potoce, poblíž zbořeného mlýna, první chaty.
Život tehdejších trampů probíhal přibližně stejně jako na jiných, tehdy vznikajících, osadách. V sobotu se do údolí přijíždělo, trochu jsme si zasportovali na vybudovaném hřišti a večer u táboráku zazněly trampské písně. Někdy i nějaká kapka ohnivé vody se vypila.
Hned od začátku se v osadě Měsíční údolí sportovalo, hrál se zejména volejbal a fotbal. Prostě, žili jsme šťastně a spokojeně, i když byly dost často i existenční starosti, až do roku 1943. tento rok přinesl osadě nejhorší a nejsmutnější chvíle, protože nacističtí okupanti všechny chaty rozbořili, kromě jediné, z níž si udělali svoje komando.
Doba války však minula na základě dekretu presidenta republiky o obnově objektů zničených nacisty, se někteří osadníci pustili již v roce 1946 do práce a začali osadu znovu budovat. Je pravda, že mnozí z nich se nevrátili, ale přišli jiní, kteří v tomto krásném koutku našli zalíbení a postavili si s pochopením tehdejších funkcionářů národního výboru nové chaty.
Dnes stojí v osadě 50 chat a jejich obyvatelé se mají čile k životu a tak v Měsíčním údolí již pomalu nastupuje třetí generace.
OSADA SIOUX (1928)
"Vlajka letí vzhůru, k radosti našich dětí........"
Psal se rok 1928, kdy několik kamarádů, toužících po romantice a přírodě, po zdolání Kavčích vrchů a lesních porostů na Babě, stanulo nad panenským údolím Klikatého potoka pod Okrouhlicí. zdálo se těmto průkopníkům, že nikde jinde na svých průzkumech neviděli tolik přírodní krásy, jako v tomto údolí.
To byl důvod k opakovaným návštěvám a posléze rozhodnutí založit v těchto místech osadu. jejich další následovníci potvrdili, že jejich rozhodnutí bylo správné.
Příroda jim skýtala možnost zapomenutí na sociální problémy a dával jim naději na lepší zítřky.
Mezi zakladatele osady Sioux, jak byla později nazvána, patřili Sláva Poupě, Kostra Dvořák a Berta Müller. Tito průkopníci, které spojovalo kamarádství uzavřené u táborových ohňů, žili v údolí z počátku svorně pod plachtovím stanů, až konečně v roce 1933 byla postavena první chata, ke které časem přibývaly další.
Větší rozvoj nastal po roce 1945, takže v současné době tvoři osadu 39 chat se 180 osadníky.
Od samého počátku založení až do dnešního dne je šerifem Sláva Poupě, jemuž v jeho činnosti pomáhá patnácti členný osadní výbor. jeho úkolem je organizování účelného využívání volna v kolektivu, zvláště na úseku sportovním a kulturním. Prvořadým zájmem je odbíjená a kopaná, provozované na vlastních vybudovaných hřištích. Stěžejní oslavy sportu jsou pořádány vždy po pěti letech soupeřením všech spřátelených benešovských osad. Na úseku kultury a společenského života jsou pořádány ve stejných intervalech tradiční mikulášské zábavy a plesy. Osada má dvě hudební skupiny Troškaře a Farmáře. Oblíbené jsou na závěr letní sezóny pořádané Dětské dny, které v duchu kamarádství a radostné pohody jsou zakončeny při táborovém ohni za zpěvu a znění nezbytných kytar.
Dobrá spolupráce je trvale navázána se Státními lesy při odstraňování kalamit v lesních porostech a se Státním statkem při brigádnické pomoci v době sklizňových pracích.
OSADA ÚDOLÍ NÁVRATU (1929)
"Po měsíční záři pozdrav Tobě posílám......."
Blanice tenkrát před více než půlstoletím, stejně jako dnes, tiše šuměla ve stínu zelených strání a jen ojedinělé kroky osamělého chodce vyrušily občas divokého králíka z bezstarostné toulky travnatým údolím.
Bylo to v horkém létě koncem dvacátých let, kdy dva mladí nerozluční přátelé, Jindra Škor a Kujon Straka, unaveni celodenním putováním z Blaníka pro proudu Blanice, složili své zchvácené kostry na břehu stříbrné řeky pod vysokými, šumícími borovicemi. tehdy bylo "Údolí návratu" objeveno.
Svůj objev si samozřejmě nenechali pro sebe, a tak romantické údolí brzy ožilo dalšími hlasy toulavého mládí.
Pod stany se tu kolem táborového ohně začala shromažďovat pravidelně parta mladých lidí, kteří měli rádi táboření a kouzlo volné přírody. a tato kamarádská parta se stala zárodkem budoucí osady.
první chata byla postavena na jaře roku 1931 a stojí v původní podobě na svém místě dodnes. Druhá chata, zprvu nazvaná Somrácká, a později přestěhovaná až pod Polánku, se stala s novým jménem "Jižní kříž" nejpopulárnější chatou své doby a místem schůzek kamarádů z právě založeného STOBu. Odtud vycházely a zde se organisovaly všechny tehdejší trampské sportovní, kulturní a a společenské akce na Benešovsku a "Jižní kříž" se stal v pravdě líhní poláneckých trampů.
Osada neměl dlouho své jméno, Až v dubnu roku 1942 byl šťastně zvolen název "Údolí návratu" - ÚN, který nejlépe vyjadřuje vztah všech osadníků k osadě a pouto, které přitahuje jejich kroky do "nejkrásnějšího údolí ve střední Evropě".
Údolí návratu je jednou z nejstarších benešovských osad. V současné době má 60 chat a asi 250 členů a o příslušníků jejich rodin. Osadní život řídí osadní výbor, který za spolupráce ostatních osadníků se snaží pobyt na osadě usměrňovat pro spokojenost starších i mladých a zejména dětí. Společnou prací byly vybudovány a jsou udržovány tři studánky (čtvrtá je ve výstavbě), dvě studně, hřiště na odbíjenou, fotbalové hřiště, společenský areál s totemem a osadním ohništěm a osadní místnost v Hradišti.
Dobrá spolupráce osadního výboru s MěV ve Vlašimi a nastupující již třetí generace mladých osadníků, jejich aktivní zájem o sportovní, kulturní a společenský život v osadě, jsou tím nejlepším předpokladem aby ÚN zůstalo místem, kam se všichni osadníci rádi vracejí, místem, kde kamarádství a láska k přírodě ve všech srdcích přetrvává a beze zbytku přetrvá i v pokoleních příštích.
OSADA ALBATROS (1935)
"Osado malá na břehu Zlaté řeky......."
V době, kdy tramping na Benešovsku již zapustil své kořeny a první průkopníci postavili své boudy pod Okrouhlicí a na Polánce, zatoulali se do údolí Chotýšanky dva kamarádi z Benešova, Jarda Tyrner a Honza Filip, Don zvaný.
Zalíbilo se jim v údolí, kde bylo plno zvěře, v okolních lesech rostly houby a potok se hemžil rybami. Pronajali si od Kronusů ze statku kousek pozemku, tam na horním toku potoka pod železničním mostem, a postavili první boudu. další chaty vyrostly naproti u starého volejbalového hřiště a níž po potoce se dále usadili Láďa Platil, Tonda Žaba a Jenda Zach.
Touha po romantice a návratu k přírodě přivedla po válce do údolí další generaci plnou elánu a nových nápadů. Byla postavena chata "Opatia" a v té době zaznamenala sada i největší rozmach. Dostala název "Albatros", písnička "Osado malá" se stala osadní hymnou. a prvním šerifem byl zvolen kamarád Láďa Platil.
Bylo vybudováno nové hřiště na fotbal, volejbal a na některé atletické disciplíny, dětské koupaliště a nové ohniště.
V hostinci "Na Chotýšce" získala osada vlastní "Saloon" pro posezení za nepříznivého počasí.
Na osadě se hodně sportovalo a sportuje, zejména na trampiádách, které se staly nejoblíbenější, sportovním a kamarádským setkáním stovek mladých mladých vyznavačů trampingu. Populárním se stal volejbalový turnaj o pohár Albatrosu, dosud již s jedenácti ročníky.
Přibývalo chat na obou březích Chotýšanky, přibývali i kamarádi.
A jak osada žije?
Údolí je pro děti pravým rájem. Největší jejich radostí a prázdninovou událostí jsou dětské dny pořádané osadním výborem. Každý malý účastník závodů obdrží diplom a sladkou cenu.
Zlatým hřebem prázdinového života bývá každoroční průvod osadou na oslavu benešovského posícení za účinkování osadní kapely "Vrzatimento". Sobotní večery u táboráku s kytarou, písničkami a humorem, patří k nejhezčím prožitkům všech osadníků
Dnes má osada 75 chat. Patnáctičlenný osadní výbor dobře spolupracuje s MNV Chotýšany a stará se o to, aby osada zůstala tak krásná i těm, kteří přijdou po nás.
OSADA VEČERNÍ HVĚZDA (1936)
"Když vítr po větvích rozházel mládí smích, Večerní hvězdy osadní píseň zní......"
Psal se rok 1936, když v malebném údolí Chotýšky, nedaleko Váňová mlýna, na místě obklopeném lesy, stanuli první trampové. Bylo objeveno to nejkrásnější údolí, do něhož se chtěli všichni zprvu vracet. Od myšlenky nebylo daleko k činu a na vytouženém místě byla postavena první chata. Jejími návštěvníky byli převážně fotbalisté benešovského sportovního klubu. roce 1938 postavili druhou chatu muzikanti, tehdy zvaní "Voslářovci". Tak vznikla osada, na které se sportovalo, muzicírovalo, zpívalo a snilo u táborového ohně, když se nad údolím snesl soumrak a objevila se první večerní hvězda.
Přišla válka a i když nebylo mnoho důvodů k radosti a kulturnímu životu okupanti nepřáli, našli si kamarádi z Večerní hvězdy cestu k hudebnímu vyžití na koncertech pořádaných v Chotýšanech či při spolupráci s místními divadelními ochotníky.
Radost z osvobození v roce 1945 nezkalila ani smutná skutečnost, že všechny chaty lehly popelem a na jejich místech zůstaly, jako svědci válečných událostí jen opuštěné podezdívky.
Brzy zde však zavlála vlajka nad údolím a trampově se s elánem pustili do nového budování. Přicházeli i noví kamarádi a osada postupně dostávala novou tvář. V roce 1950 zde stálo 6 chat. Jednu z nich, která vyrostla na opuštěné podezdívce, vlastnilo osm podílníků, jejichž společným zájmem byla muzika. To byla dnes již legendární Pacholárna, která poskytovala úutulek nejen majitelům, ale i všem ostatním kamarádům z orchestru, přátelům, známým, ba i neznámým, kteří s dobrým úmyslem přicházeli.
Rozvíjely se i kamarádské styky s ostatními benešovskými osadami, hlavně se sousedním Albatrosem. Nezapomenutelné byly fotbalové zápasy v Chotýšanech, po nichž následovala přátelská posezení s kytarami u Palečků, taneční zábavy u Matoušků, v Radošovicích či Bílkovicích. Vzpomínáme na vzájemné návštěvy osad, na mikulášské zábavy, plesy a hlavně všechny trampiády - akce, které se neobešly bez muzikantů z Večerní hvězdy.
Jak šel čas, měnil se i způsob života na osadě. Přizpůsoboval se potřebám rodin, protože přibývaly nejen chaty, ale i děti a později vnoučata. Ubylo trochu té klukovské romantiky, přibylo starostí o udržování pořádku, ticha a klidu, o údržbu společného zařízení, cest, lávek a pod. Řešíme-li některé problémy ve spolupráci s MNV Takotín se sídlem v Bílkovicích, nacházíme u členů národního výboru vždy plné pochopení. My na oplátku rádi pomůžeme obci tam, kde naše síly stačí. tak vznikla spolupráce při akcích "Z", při sezónní práci v zemědělství, ale i při akcích kulturních. Za všechny akce jmenujeme stavbu mostu přes Chotýšku, kterou nám umožnil MNV provést v roce 1980. I když se jednalo o náročnou akci v hodnotě 130 tisíc korun, dokázali osadníci vybudovat toto dílo na tři měsíce.
A co říci na závěr? Jak rádi na osadu jezdíme a snažíme se ji zachovat v našich představách dalším generacím, jak rádi se sem vracejí staří osadníci pro pár vzpomínek, milé posezení s přáteli, i pro trochu toho muzicírování. Jak si vážíme průkopníků benešovského trampingu, kteří postavili první chaty v údolí pod Chotýšany a založili osadu večerní hvězda.
OSADA ČERNÁ SKÁLA (1942)
"Tam pod tou černou skálou, tam kde hučí jez....."
Osada Černá skála byla založena v roce 1942, kdy dostali benešovští rybáři do užívání rybolov na dolním úseku Blanice od Libže k řece Sázavě. V létě tohoto roku, po průzkumu údolí a se souhlasem starosty ve Všechlapech, byly na obecním pozemku postaveny první dvě chaty - Pepy Kosíka z Vlašimi a Mirka Hrušky z Benešova. Z tohoto místa byl překrásný pohled na zalesnění kopce na druhém břehu na klikatící se řeku v údolí.
Ke Kosíkovi začali jezdit rybáři a k Hruškovi kamarádi z Benešova. ke konci války přišli noví osadníci, ti kteří utekli z totálního nasazení v rajchu a zde přežívali v zapomenutém údolí Blanice.
Po válce přišla do údolí parta Benešáků - členů bývalého ALI-klubu, kteří se postavili nad Novým mlýnem chatu zvanou Kasárna. Prvním šerifem byl zvolen Kája Nešleha.
V roce 1950 byl na Černé skále pořádán první potlach se sportovním pořadem, kterého se zúčastnili kamarádi z Údolí návratu, Albatrosu, Večerní hvězdy a Siouxově. I v dalších letech se na osadě pilně sportovalo jak při trampiádách, tak při meziosadních utkáních v kopané a kuželkách.
Druhým šerifem byl zvolen Láďa Havlena, pod jehož vedením byl vybudován v ohbí řeky na ostrově sportovní areál.
Populární se stala od roku 1980 pořádaná plavba na duších po Velké řece z ostrova do Českého Šternberka, na níž v třetím ročníku v roce 1983 startovalo 50 účastníků.
Od roku 1954 vzrostla osada o další chaty a na obou březích Blanice je roztroušeno nyní již 19 chat.
Tichý ráz údolí sice narušila výstavby přivaděče vody ze Želivky, po níž zůstala bohužel i silnice vedoucí středem osady. Na kamarádském duchu osady a na ostatním životě se však nic nezměnilo a nastupující mladá generace je zárukou, že se do tohoto krásného údolí budou vracet jak ti, kteří zde prožili kus svého mládí, tak i ti, kteří přijdou po nich.
