Za zpěvu trampské hymny a hymny pořadatelské osady se rozvíjí osadní vlajka. Slavnostnímu ceremoniálu přihlíží kamarádi, kteří se sjeli na každoroční sportovní zápolení v atletických i tradičních trampských disciplínách. Šerif osady pronáší uvítací řeč, popřeje soutěžícím hodně zdaru, divákům příjemnou podívanou a zve ostatní šerify na přípitek. Právě začíná TRAMPIÁDA.

První červencová sobota je již od roku 1960 vyhrazena setkání trampů z desítky benešovských osad. Na tričkách účastníků se vyjímají jejich názvy: “Albatros”, “Sioux”, „Údolí návratu“, “Černá skála”, “Psané skály”, “Měsíční údolí”, “Večerní hvězda”, “Becajda”, „Zahálka“ a “Zlatý roh”. Trampiáda se koná pokaždé na jiné osadě.

Až do odpoledne probíhají sportovní klání. Účastníci se nejprve utkají v tradičních disciplínách – přespolním běhu, vrhu koulí, skoku do výšky a někdy i do dálky. Následují další trampské disciplíny – přetahování lanem družstev, sekání a řezání dřeva i oblíbená tajná disciplína, kterou si každá osada připravuje sama a nikdo předem netuší, o co v ní půjde. Tato disciplína je zajímavá zejména pro diváky, kteří se při ní vždy výborně baví.

Dříve se soutěžilo i v jiných disciplínách jako např. šplh, zatloukání hřebíků, závod v sudu, střelba z luku nebo praku, plavba v neckách, hod oštěpem apod.

Když je vše rozsekáno a rozřezáno, poslední body přiděleny a diplomy předány, schyluje se k volejbalovému zápasu “řeky – potoky”. Podivná šifra má prosté vysvětlení: proti sobě nastoupí na jedné straně výběr osad ležících na řece Blanici a soupeřem jim bude tým z osad, jimiž protékají potoky. Volejbal je tradičním trampským sportem a málokdo ví, že líhní nejlepších poválečných volejbalistů Československa bylo Sdružení trampských osad benešovských, známé pod zkratkou STOB. V Benešově se konalo první poválečné mistrovství republiky, v roce 1947 hráči STOBu reprezentovali Československo na propagačním turné v Itálii (všechna utkání tam vyhráli) a dva členové klubu byli po válce vysláni jako trenéři národních mužstev do Francie a Rumunska.

Volejbalovým utkáním však den ani zdaleka nekončí. V podvečer se všichni přesunou k osadní hospodě, boudě nebo saloonu a začíná zábava z trochu jiného soudku. Táborák se rozhoří, osadou zazní zvuk kytar a zpěv tradičních trampských písní, je slyšet cinkání půllitrů plných zlatavého moku a jiskřivý smích. Zábava trvá až do časných ranních hodin a za svítání se unavení trampové rozcházejí do svých chat. Tak zase za rok, kamarádi!!